Vynechaná časť - Nakupovanie s Alice 1/2

5. února 2009 v 18:00 | Twilight |  Súmrak

Ďalšia vynechaná časť zo Súmraku... bohužial to tento idiotský blog neprijal celé, tak som bola nútená rozdeliť to na dve časti...



Poznáš části této kapitoly - malé kousky přežily a byly zkombinovány s tím, co je právě teď kapitola 2O "Netrpělivost." Tahle kapitola zpomalovala tempo "pronásledovací" části příběhu, ale měla jsem pocit, jako kdybych odstranila hodně z Aliciny osobnosti, když jsem se té části vzdala.





Auto bylo elegantní, černé a výkonné; jeho okénka měla odstín limuzínově černé. Motor předl jako velká kočka, zatímco jsme spěchali hlubokou nocí.


Jasper řídil jednou rukou, vypadalo to nedbale, ale silné auto letělo kupředu s perfektní přesností.


Alice se mnou seděla na koženém černém sedadle. Nějak, během dlouhé noci, se moje hlava ocitla na jejím krku tvrdém jako žula, její chladné paže mě objímali, její tvář se přitiskla na temeno mé hlavy. Předek její tenké bavlněné halenky byl studený, navlhlý mými slzami. Občas, když se moje dýchání stalo nepravidelné, ona konejšivě zamumlala; svým rychlým, vysokým hlasem, povzbuzení, které znělo jako zpívání. Abych zachovala klid, soustředila jsem se na dotek její studené pleti; vyvolávalo to pocit jako tělesný kontakt s Edwardem.


Oba z nich mě ujišťovali - když jsem si uvědomila zasažená panikou, že všechny moje věci zůstaly v náklaďáčku - o tom, že to, když jsem si je nevzala sebou, bylo nutné něco udělat s pachovou stopou. Sdělili mi, že si nemusím dělat hlavu ohledně oblečení nebo peněz. Zkusila jsem jim důvěřovat a snažila jsem si nevšímat, jak nepohodlně se cítím v Rosaliiném nepadnoucím oblečení. Byla to bezvýznamná záležitost na to, abych na ni upozorňovala.


Na hladké hlavní silnici, Jasper nikdy nejel mohutným autem, pomaleji než sto dvacet mil za hodinu. Vypadal, že si naprosto neuvědomuje omezeních rychlosti, ale nikdy jsme neviděli hlídkovací auto. Jediné přerušení jednotvárné jízdy byly dvě zastávky, kvůli načerpání paliva. Naprázdno jsem si všimla, že Jasper byl dvakrát uvnitř zaplatit prachy.


Svítání se začalo vyjasňovat, když jsme byli někde v severní Kalifornii. Dívala jsem se s vlhkýma, pálicíma očima, jak šedivé světlo pádilo přes bezmračnou oblohu. Byla jsem vyčerpaná, ale spánek se my vyhýbal, moje mysl byla příliš zaplněná rozrušujícíma představami na no, aby se uvolnily do bezvědomí. Charlieho zlomený výraz - Edwardovu zvířecí vrčení s vyceněnými zuby, když zíral na dychtivého stopaře - Laurentův sklíčený pohled - mrtvý pohled v Edwardových očích potom, co mě naposledy políbil; promítali se mi dosud před očima, moje pocity se střídaly mezi hrůzou a zoufalstvím.


V Sacramentu, hlavním městě Kalifornie, Alice chtěla po Jasperovi, aby zastavil, aby pro mě obstarala jídlo. Ale já jsem otráveně zakroutila hlavou a nařídila mu, aby pokračoval v cestě, tlumeným hlasem.


O několik hodin později, v předměstí u L. A, k němu znovu Alice tiše promluvila, a on opustil dálnici za zvuku mých chabých protestů. Obrovské nákupní středisko bylo vidět ze silnice a Jasper zamířil přímo tam, zastavil v parkovací garáži, dole na podzemní ploše, aby zaparkoval.


"Zůstaň v autě." přikázala Jasperovi.


"Jsi si jistá?" zdál se znepokojený.


"Nevidím tu nikoho." Tvrdila. Přikývnul na souhlas.


Alice vzala mou ruku a vytáhla mě z auta. Přidržovala si moje ruce tak, že mě držela blízko svého boku, zatímco jsme šli temnou garáží. Vyhýbala se kraji garáže, zůstávala v šeru. Zaregistrovala jsem, jak její pokožka vypadá, že září ve slunečním světle, které se odráželo od chodníku. Nákupní středisko bylo přecpané, mnoho hloučků zákazníků nás míjelo, někteří z nich otočily hlavou, aby nás spatřili vycházet.


Kráčeli jsme pod mostem, který překlenul horní plošinu parkovací garáže do druhého podlaží jako sekci obchodního domu, vždy jsme se drželi pryč od přímé sluneční záře.


Jakmile jsme byli uvnitř, pod fluorescenčním osvětlení obchodu, Alice vypadala méně nápadná - jenom ostražitá křídově bledá dívka, jenom se stíny pod očima a s černými vlasy rozježenými všemi směry. Kruhy pod mýma očima, to jsme si byla jistá, byly více zřejmé než její.


Stále jsme upoutávali pozornost každého, který letmo pohlédl naším směrem. Přemýšlela jsem o tom, co si pomysleli, když nás spatřili. Drobná, tančící Alice, se svým krásným andělským obličej, oblečená do tenké světlé látky, která úplně dost zvýrazňovala její bledost, která se se mnou držela za ruce, evidentně mě vedla, zatímco já se za ní vlekla v mém trapně nepadnoucím ale drahém oblečení, moje vlasy se stočili do spleti dole na mých zádech. Alice mě neomylně vlekla ke stánku s jídlem.


"Co chceš k snědku?"


Pach tučného fast foodu mi obrátil žaludek naruby. Ale Aliciny oči nebyly zprůchodněny pro přesvědčování. Bez nadšení jsem požádala o něco krůtího.


"Můžu jít na záchod?" Zeptala jsem se, zatímco jsme zamířily k frontě.


"Dobře." a změnila směr, nikdy nepustila mou ruku.


"Dovedu jít sama." Nezajímavá atmosféra typického nákupního střediska vyvolal pocit nejnormálnosti, ne ten který jsem měla od naší katastrofální hry poslední noci.


"Je mi líto, Bello, ale Edward čte moje myšlenky, když se sem dostane, a pokud on spatří, že jsem tě na chvilku pustila z dohledu…" ztratila se, bezděčně se dívala na ty strašlivé následky.


Alespoň čekala venku v místnůstce před přecpanou toaletou. Umyla jsem si obličej tak dobře jako mé ruce, ignorovala jsem vyplašené pohledy žen kole mě. Snažila jsem si učesat vlasy svými prsty, ale rychle jsem přestala. Alice znovu u dveří popadla mou ruku a šli jsme pomalu zpět do fronty na jídlo. Vlekla jsem se, ale ona nevypadala, že je díky mně netrpělivá.


Pozorovala mě, jak jím, zpočátku pomalu, potom rychleji, jak se mi vracela chuť k jídlu. Když jsem vyprázdnila limonádu, zvedla se tak rychle, že mě opustila jen na moment - i když ze mě nikdy nespustila oči - a přinesla mi další.


"To jídlo, které ty jíš, je určitě praktičtější." Poznamenala, když jsem s tím skončila. "Ale nevypadá to jako velká zábava."


"Předpokládám, že lov je víc vzrušující."


"Nemáš ani tušení." Blýskla širokou úsměvem, odhalující plnou pusu třpytivých zubů a několik lidských se obrátilo naším směrem.


Po té co jsme vyhodili odpadky, zavedla mě do rozlehlých chodeb nákupního střediska, a potom její oči zazářili na něco, co ona hledala, vláčela mě vedle sebe na každé zástavce. Zůstala na okamžik v drahém butiku, aby koupila tři sluneční brýle, dvoje ženské, jedny mužské.


Všimla jsem si, že se na ni prodavač podíval pod novým dojmem, když mu podala cizí kreditní kartu se zlatým úzkým proužkem napříč ní. Vypátrala obchod s doplňky, kde se za zastavila pro kartáč na vlasy a gumičky.


Ale ona mě doopravdy nedostala dovnitř obchodu, dokud mě za sebou nedovlekla do něčeho jako je prodejna, které jsem nikdy často nenavštěvovala, poněvadž cena páru ponožek byla nad moji ligu.


"Ty máš velikost dvě." Bylo to oznámení, ne otázka.


Použila mě jako soumara, složila přede mně enormní množství oblečení. Tu a tam jsem ji spatřila, jak sahá po velikosti XS, když si vzala něco na ven pro sebe. Oblečení, které si vybrala pro sebe, bylo všechno z lehoučké látky, ale rukávy dlouhých šatů ji zakryly její pleť tak moc, jak jen to bylo možné. Široký, černý slaměný klobouk završil hromadu oblečení.


Prodavačka měla stejnou reakci na vzácnou kreditní kartu, stala se podlézavější a oslovovala Alici "Slečno." I když jméno, které vyslovila, bylo cizí. Jakmile jsme znovu vyšli z nákupního střediska, naše ruce obtěžkané taškami, které měla u sebe, zeptala jsem se na to.


"Jak tě to oslovovala?"


"Na téhle kreditní kartě je napsáno Rachel Lee. My musíme být opatrní, nesmíme zanechat žádný druh stopy pro stopaře. Pojďme, dokončit tvou změnu."


Přemýšlela jsem o tom, když mě zavedla na toaletu, zatlačila mě do místnůstky před ní, tak abych měla prostor na pohyb. Slyšela jsem ji, jak se přehrabuje v taškách, posléze mi podala světle modré bavlněné šaty nad dveřmi. Vděčně jsem strhnula Rosalliny moc dlouhé, příliš těsné džíny, seškubla jsem ze sebe halenku, která na mě plandala na nesprávných místech, hodila jsem jí je přes dveře. Překvapila mě, když prostrčila pode dveřmi pár měkkých kožených sandálů - kdy je sehnala? Šaty pasovaly ohromně dobře, drahý střih byl zřejmý ve způsobu, jak okolo mě splývaly.


Když jsem opustila koutek před záchodem, všimla jsem si, že Alice narvala Rossaliino oblečení do nádoby na odpadky.


"Podrž si své tenisky." Sebrala jsem je z vrchu jedné tašky.


Namířili jsme zpátky do garáže. Alice tentokrát přilákala menší počet pohledů; byla tak schovaná za taškami, pod kterými její pleť byla stěží viditelná.


Jasper čekal. Vyklouznul ven z auta, když jsme se blížili - kufr byl otevřený. Když se natahoval pro moje tašky, nejdřív věnoval Alici zatrpklý pohled.


"Věděl jsem, že jsem měl jít taky," zabručel.


"Ano," souhlasila. "oni by tě přímo milovali na dámské toaletě." Neodpověděl.


Alice rychle zašmátrala ve svých taškách, které dala do kufru. Podala Jasperovi sluneční brýle a vzala si jedny na sebe. Mě podala třetí pár a kartáč na vlasy. A vytáhla si halenku s dlouhými rukávy z tenké transparentní černé, oblekla si je na tričko, nechala kufr otevřený. Nakonec si přidala i slaměný klobouček. Provizorní kostým na ni vypadal tak, jako kdyby patřila na přechod. Popadla ještě jednu hrst oblečení, které svinula do kuličky, otevřel zadní dveře a vytvořila z něj na sedadle polštář.


"Potřebuješ se teď vyspat." Nařídila mi neústupně. Poslušně jsem vlezla na sedadlo, ihned jsem si na něj položila hlavu, schoulila jsem se na bok. Už jsem napůl spala, když autu tiše zavrnělo životem.


"Neměla bys mi dávat všechny tyto věci," zamumlala jsem.


"Nedělej si s tím hlavu, Bello. Spi." Její hlas byl utišující.


"Děkuji." Zašeptala jsem a vklouzla jsem do neklidného spánku.


Byla to bolest ze spaní v křečovité pozici, která mě vzbudila.


Byla jsem ještě unavená, ale náhle roztřesená, když jsem si vzpomněla, kde to jsem. Napřímila jsem se, abych viděla Sluneční údolí, které se rozkládala přede mnou; široké střechy pokryté taškami, palmy, dálnice, smog a bazén, objímaly krátké skalnaté hřebeny, které nazýváme pohoří. Překvapilo mě, že jsem nepocítila pocit úlevy, jenom hlodavý stesk po domově, po kapající obloze a tamních zelených oploceních pozemků, a na to, co pro mě Edward znamenal. Potřásla jsem hlavou, snažila jsem se na okraj zahnat zoufalství, které hrozilo, že mě přemůže.


Jasper a Alice si povídali; uvědomovali si, tím jsem si byla jistá, že jsem znovu při smyslech, ale nedávali to najevo. Jejich rychlé, tiché hlasy, jeden hluboký, jeden vysoký, se melodicky proplétali okolo mě. Zjistila jsem, že se bavili o tom, kde zůstat.


"Bello," nenuceně mě oslovila jako kdybych už byla součástí rozhovoru. "Kudy se jede k letišti?"


"Zůstaň na stodesítce." Odpověděla jsem automaticky. "Pojedeme přímo kolem." Chvilku jsem přemýšlela, můj mozek byl dosud zamlžený spánkem.


"My někam letíme?" Zeptala jsem se.


"Ne, ale je lepší být blízko, kdyby něco…" Zapnula si mobilní telefon a zřejmě volala na informace. Mluvila pomaleji než obvykle, ptala se na hotely poblíž letiště, souhlasila s návrhem, potom se odmlčela, během toho co ji spojily. Objednala se na týden pod jménem Christian Bower, odemlela číslo kreditní karty bez toho, aby se na ni jedinkrát podívala. Slyšela jsem, že znovu opakovala pokyny po operátorce; ujistila jsem se, že nepotřebuje pomoc se svou pamětí.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama