Vynechaná časť - Keby Jacob neporušil pravidlá...

27. února 2009 v 10:29 | Twilight |  Nov

Čo by sa stalo, keby Jacob po hádke s Bellou za ňou v noci neprišiel? Môžete sa dozvedieť nižšie...

Největší rozdíl (a je to OBROVSKÝ rozdíl) mezi původním návrhem a konečnou verzí je tenhle: původně Bella nikdy nepřišla na to, co bylo s Jacobem v nepořádku. Kniha byla o hodně kratší, postrádala oněch rozhodujících sedmdesát stránek, během kterých si Bella a Jacob navzájem sdělují svá tajemství a upevňují svůj vztah v něco, co přesahuje přátelství.
(Ještě než začneš číst, nenech tuhle verzi, aby tě popletla. Tohle není to, jak se to ,,opravdu stalo". Jak se prohlubovaly moje znalosti Jacobova charakteru, tahle verze se zdála víc a víc nepravděpodobná. (Samozřejmě že Jacob musel porušit pravidla - je to Jacob!) Tohle je jako kostra - jen kosti, žádné maso.)
Zkus si to představit: Bella jde k Jacobovi domů, aby zjistila pravdu o ,,kultu". Jacob se objeví se Samem a ostatními a souhlasí, že si s Bellou promluví o samotě. On jí odmrští (to je pro to asi nejvhodnější výraz)a ona už má podruhé za knihu zlomené srdce. Dobře, tohle všechno zní povědomě. Ale noc nato… se nic neděje. Jacob neporuší pravidla a nevyšplhá do jejího okna, aby si s ní promluvil. Jacob jí nic nenaznačí a nepokusí se pomoct jí objevit, co už vlastně dávno ví. Bella je pořád opuštěná, sama. Nemá ani tušení, že kolem brousí Victoria a snaží se jí ulovit, nebo že kolem brousí vlkodlaci a snaží se jí ochránit.
Bella je ale vytrvalá a nebere Jacobovo ne jako odpověď. Nemá ten samý problém s vlastní důležitostí, který jí překážel ve vztahu s Edwardem na začátku Nového měsíce, který by jí zastavil. Ne, Jacob jí dluží víc než jen vysvětlení, sakra, a ona hodlá dostat, co jí patří.
Nemůže ho ale najít a nakonec jí její hledání přivede až na vrcholek útesu. Vzpomene si, jak viděla skákat ,,gang" - a ty víš jak je posedlá svými halucinacemi. V této verzi je pro ní skákání z útesu jen náhlý nápad. Tentokrát, když jí Jacob zachrání život, je vztah mezi nimi obrácený o 180 stupňů od konečné verze…

,,Jak se z tohohle dostaneme?"kašlala jsem a plivala slova. Byla mi taková zima, že jsem necítila nic kromě tepla jeho těla, jak mě pečlivě držel nad vlnami a bolesti v zádech. Připadalo mi, jako mi nohy brzdil nějaký proud, ale byly příliš ztuhlé a znecitlivělé a mohlo se mi to jen zdát.
,,Dotáhnu tě na břeh. Snaž se zůstat nehybná jako v bezvědomí a neházet sebou. Bude to tak mnohem lehčí."
,,Jaku,"řekla jsem úzkostlivě. ,,Ta voda je moc silná, pravděpodobně to nezvládneš ani sám. Přestaň mě táhnout sebou."
,,Vylovil jsem tě, ne?" držel mě tak pevně, že jsem mu neviděla do tváře, ale jeho hlas zněl mírně samolibě.
,,Vylovil,"souhlasila jsem s pochybami. ,,Jak jsi to udělal? Ten proud…"
,,Jsem silnější než ty."
Měla bych protestovat, ale voda v mém žaludku se právě rozhodla dostat ven.
,,Dobře,"řekl, když jsem ze sebe dávila vodu. ,,musím tě odtud dostat. Pamatuj si, zůstaň klidná."
Byla jsem příliš zesláblá, abych protestovala, ale bála jsem se opustit bezpečí kamene a nechat vlny, aby mě znovu pohltily. Stejně jak jsem byla před dvěma minutami smířená s utonutím, jsem se teď bála. Nechtěla jsem zpět do temnoty. Nechtěla jsem, aby se nade mnou znovu zavřela voda.
Cítila jsem, jak se Jacob odráží od kamene. Byla jsem na zádech a on mě stále držel pod rukou a táhl mě na břeh. Zvířená voda do nás narážela. Zpanikařila jsem a začala jsem kopat nohama.
,,Přestaň,"okřikl mě.
Bojovala jsem sama se sebou, abych zůstala nehybná. Bylo to těžší, než jsem myslela, přestože moje vyčerpané ztuhlé končetiny si nepřály nic jiného, než se nechat bez pohybu unášet.
Bylo to ohromné - proráželi jsme vlny, jakoby nás nějaký provaz táhl rovnou na pobřeží. Jacob byl nejsilnější plavec, jakého jsem v životě viděla. Hrnoucí se vše pohlcující proud nedokázal jeho přesný směr k pláži ani narušit. A byl rychlý. Rychlost hodná světového rekordu.
Pak jsem pod nohama ucítila písek.
,,Dobře, můžeš se postavit, Bello."
Jakmile ode mě poodstoupil, spadla jsem obličejem napřed do nízkých vln. vytáhl mě, než jsem stihla nabrat další vodu, lehce si mě přehodil přes rameno a vykročil do písku. Nic neříkal, ale jeho dech zněl podrážděně.
,,Támhle."zamumlal si pro sebe a změnil směr. Jak jsem tak vysela přes jeho rameno, mohla jsem vidět jen stopy, které jeho chodidla zanechávaly ve vlhkém písku.
Posadil mě na místo, které vypadalo opravdu suše. Byla tam tma - zjistila jsem, že jsme v mělké jeskyni, kterou vyhloubil příliv. Déšť mě tu nemohl úplně zasáhnout, ale zasáhlo mě několik cákanců odražených od písku venku.
Třásla jsem se tak silně, že mi drkotaly zuby - znělo to jako kastaněty.
,,pojď sem,"řekl Jacob, ale já jsem se nemohla pohnout. Ovinul mě svými teplými pažemi a držel si mě těsně na své nahé hrudi. Třásla jsem se, ale on byl klidný. Jeho kůže byla příliš teplá - jako by měl zase horečku.
,,Není ti zima?"otřásla jsem se.
,,Ne."
Cítila jsem se zahanbeně. Nestačilo, že mě předčil a vytáhl z té vody, teď jsem se díky němu cítila ještě slabší.
,,Jsem taková třasořitka."zamumlala jsem.
,,Ne, jsi normální." Z jeho hlasu byla cítit hořkost. Rychle změnil téma, nedal mi příležitost zeptat se, co tím myslel. ,,Můžeš mi, prosím tě, říct, co sis sakra myslela, že děláš?"dožadoval se.
,,Skákání z útesu. Rekreace." Neuvěřitelné, ale v mém žaludku byla pořád ještě nějaká voda. Vybrala si právě tenhle moment, aby se dostala ven.
Počkal, než jsem se mohla znovu nadechnout. ,,Vypadá to, že sis užila."
,,Užila, než jsem dopadla do vody. Neměli bychom jít pro nějakou pomoc, nebo něco takového?" zuby mi pořád drkotaly, ale rozuměl mi.
,,Přicházejí."
,,Kdo přichází?"zeptala jsem se, nedůvěřivě a překvapeně.
,,Sam a ostatní."
Ušklíbla jsem se. ,,Jak vědí, že potřebujeme pomoc?" Můj tón byl pochybovačný.
Odfrkl si. ,,Protože mě viděli běžet a vrhnout se za tebou z útesu."
,,Sledoval jsi mě?"obvinila jsem ho se slabým pobouřením.
,,Ne, slyšel jsem tě křičet. Když jsem tě uviděl, už jsem tě nemohl zastavit. Bylo to opravdu hloupé, víš to?"
,,Tví přátelé taky skáčou."
,,Jsou silnější než ty."
,,Jsem dobrý plavec," protestovala jsem, navzdory tomu, že opak se ukázal být pravdou.
,,Možná v bazénu,"odvětil. ,,Bello, kolem se schyluje k pořádné bouřce, o tom jsi vůbec neuvažovala?"
,,Ne."přiznala jsem.
,,Hloupé."zopakoval.
,,Jo."přiznala jsem s povzdechem. Byla mi hrozná zima a přemáhala mě únava.
,,Zůstaň vzhůru." Jacob se mnou hrubě zatřásl.
,,Nech toho,"zabrblala jsem. ,,Vždyť neusínám."
,,Tak otevři oči."
Popravdě, ani jsem si nevšimla, že jsou zavřené. To jsem mu neřekla. Jen jsem je otevřela a řekla jsem ,,Fajn."
,,Jacobe?" To zavolání se neslo zřetelně i navzdory hlučnému větru a příboji. Ten hlas byl velmi hluboký.
Jacob se odklonil, aby mi nemusel křičet do ucha. ,,V jeskyni, Same!"
Neslyšela jsem je přicházet. Náhle byl vchod do jeskyně přeplněný tmavě hnědýma nohama. Vzhlédla jsem, věděla jsem, že mé oči jsou plné nedůvěry a vzteku, uvědomujíc si Jacobovu blízkost. Jeho ruce mě chránily, ale najednou jsem si připadala, že z nás dvou jsem ochránce spíš já.
Samova klidná tvář byla to první, co jsem viděla. Přepadl mě matoucí pocit Déja vu. Tmavá jeskyně se moc nelišila od lesa té noci a já znovu ležela slabá a bezmocná u jeho nohou. Znovu mě zachraňoval. Mrzutě jsem na něj civěla.
,,Je v pořádku?"zeptal se tím sebevědomým hlasem jako jediný dospělý mezi dětmi.
,,Jsem v pohodě."utrousila jsem.
Nikdo mě neposlouchal.
,,Potřebujeme jí zahřát - začíná usínat."odpověděl mu Jacob.
,,Embry?"řekl Sam, jeden z chlapců vykročil k Jacobovi a podal mu zabalenou přikrývku. Ten rozkazovačný tón Samova hlasu mě neuvěřitelně dráždil. Bylo to, jako by nikdo z nich nemohl udělat nic bez jeho svolení. Jak kolem mě Jacob omotával hrubou přikrývku, zlostně jsem ho pozorovala.
,,Pojďme jí odsud dostat,"zavelel Sam chladně. Sklonil se ke mně s napřaženýma rukama, ale zastavil se, když jsem od něj ustupovala.
,,Můžu jít sama."protestovala jsem.
,,Dobře." Jacob mě postavil na nohy a čekal.
Kolena se mi podlomila. Sam mě zachytil, jak jsem padala; instinktivně jsem bojovala s jeho rukama.
Jacob mě znovu popadl, odtáhl mě od Sama a vzal mě do náruče. Na svůj věk byl směšně silný. Zuřivě jsem se mračila, když kolem mě Sam znovu omotával přikrývku. Právě v tuto chvíli, zabalená v tlusté vrstvě ochrany, jsem si všimla, že Sam a ostatní nejsou o nic víc oblečení než Jacob. Předpokládala jsem, že Jacob ze sebe strhal většinu svého oblečení, než pro mě skočil, ale oni byli všichni bosí a na sobě měli jen krátké ustřižené Jeansy, ze kterých crčela dešťová voda. Déšť jim odkapával z vlasů a v pramíncích jim stékal po hladké hnědé pokožce nahé hrudi; nevypadali, že by si toho všimli. Nekontrolovatelně jsem se zatřásla pod vrstvou přikrývky a připadala jsem si jako směšné dítě.
,,Pojďme," zavelel Sam a všichni vykročili z jeskyně.
Byla tam cesta vedoucí vzhůru z pláže. Hbitě se vyškrábali na příkrou stezku, Jacob stejně rychle jako ostatní. Nikdo se nenabídl, že mu pomůže a on o to nikdy nepožádal. Nezdálo se, že by ho obtěžovalo, že nemá volné ruce. Nikdy neklopýtl.
Sam a ti ostatní tři šli před námi a, když jsem je viděla šplhat s lehkostí horského kamzíka, překvapilo mě, jak skvěle zapadají do téhle krajiny. Harmonicky ladili s barvou kamení a stromů, s pohybem větru; patřili sem. Já byla narušitel.
Dorazili jsme na cestu v mnohem nižším místě, než bych se já odvážila. Mohla jsem na jihu vidět nejasnou, rezavě zbarvenou šmouhu a hádala jsem, že to bude můj náklaďáček.
Chtěla jsem znovu zkusit jít sama, ale Jacob mou chabou prosbu ignoroval. Zůstali přilepení na kraji lesa, jako by se mohli mezi stromy pohybovat rychleji než podél cesty. A opravdu se pohybovali rychle - dorazili jsme k náklaďáčku dřív, než bychom měli.
,,Kde jsou klíčky?"zeptal se Jacob, když jsme už byli blízko. Dech měl stále klidný a pravidelný.
,,V mé kapse."odpověděla jsem automaticky, než mi došlo, co naznačuje.
,,Dej mi je."
Zamračila jsem se na něj, ale jeho tvář byla příjemná a rozhodnutá. Jsem donutila svou ruku sáhnout do mokrých Jeansů a vytáhnout klíčky. Hrabala jsem se z deky, dokud jsem neměla ruku volnou. Zvedla jsem ji.
,,Pro tebe, nebo pro Sama?"zeptala jsem se nevrle.
Obrátil oči v sloup. ,,Já budu řídit."
V náhlém rychlém pohybu ke mně naklonil hlavu a zuby chňapnul po klíčcích v mé ruce.
,,Hej!"namítala jsem polekaně a nadskočila v jeho náruči.
Křivě se na mě přes klíčky usmál.
Teď jsme byli v náklaďáčku; Sam otevřel dveře spolucestujícího a Jacob mě strčil dovnitř. Pak to obešel na místo řidiče, zatímco ostatní se nahromadili dozadu. Jacob nahodil motor, vyhnal ho na nejvyšší otáčky a nastavil topení, aby teplý vzduch foukal na mě. Provinile jsem se podívala skrz zadní okénko na jeho polonahé kamarády sedící poklidně v bušícím dešti.
,,Cos vůbec dělal tam venku?"zeptala jsem se Jacoba. ,,Byl sis taky zaplavat při hurikánu?"
,,Běhali jsme,"řekl stručně.
,,V dešti?"
,,Jo… na štěstí pro tebe."
Zmlkla jsem a koukala z okénka.
Jak jsem předpokládala, nezatočil na silnici 110, místo toho jsme zamířili k domu Blacků.
,,Proč mě bereš k sobě domů?"
,,Chci si hodit dozadu motorku na cestu zpátky - pokud ovšem nechceš, abych si nechal tvůj náklaďáček."
,,Aha."
,,Kromě toho, chci, aby se na tebe Billy podíval. Nechci, aby o tomhle Charlie slyšel, dokud se nepřesvědčím, že jsi v pořádku. Ještě by mě zatkl za pokus o vraždu, nebo něco takového."dodal hořce.
,,Nebuď hloupý,"odsekla jsem.
,,Dobře,"souhlasil. ,,I tak už je tu hlouposti až dost… skákání z útesu!"
Zrudla jsem a koukala jsem se přímo před sebe.
Jacob mě odnesl dovnitř do domu. Ostatní ho tiše následovali. Biilyho tvář byla bez výrazu.
,,Co se stalo?" Zaměřil svou otázku spíš na Sama než na svého syna. Zadívala jsem se na něj.
,,Skákala jsem z útesu."řekla jsem rychle, než mohl Sam odpovědět.
Billy jenom zvedl jedno obočí s pohledem stále upřeným na Sama.
,,Je podchlazená, ale myslím, že až se převlékne do suchého, bude v pořádku."řekl Sam.
Jacob mě posadil na malou pohovku a přisunul ji blíž k topení. Její nohy hlučně skřípaly po dřevěné podlaze. Potom zmizel do svého pokoje.
Billy neřekl nic o tom, jak je jeho syn promočený, ani o ničem jiném. Kromě mě se o jeho podchlazení nikdo nezajímal.
Cítila jsem se špatně, že jim tak máčím pohovku, ale nedokázala jsem udržet zvednutou hlavu, abych teplou látku uchránila aspoň před svými vlasy. Byla jsem příliš vyčerpaná. Ani ty vysoké zlověstné postavy vyplňující celou místnost a nehybně se opírající o zdi, nedokázaly udržet moje oči otevřené. Vedle hučícího radiátoru mi bylo konečně teplo a plíce mě tak bolely, že mě to spíš nutilo k bezvědomí, než abych zůstala vzhůru.
,,Mám jí probudit, aby se převlékla?"slyšela jsem Jacobův šepot. Bez pochyb adresovaný Samovi.
,,Jaká je její pokožka?"odpověděl Samův hluboký hlas. Chtěla jsem mu poslat další ošklivý pohled, ale moje oči se nechtěly otevřít.
Jacobovy prsty se lehce otřely o mojí tvář.
,,Teplá."
,,V tom případě jí nech spát."
Byla jsem ráda, že mě teď nechají o samotě.
,,Charlie?"zeptal se Jacob.
Tentokrát odpověděl Billy. ,,Hned by sem pospíchal. Počkáme a zavoláme mu, až se bouře přežene."
Dobrá odpověď, pomyslela jsem si. Ležela jsem tam, obklopená muži, kterých bych se měla bát, ale cítila jsem se neobvykle v teple a bezpečí.
Někdo promluvil, nepoznala jsem jeho hlas. ,,Chceš, aby se tři z nás vrátili zpátky?"
Následovala pauza. ,,Myslím, že ano."řekl Sam konečně. ,,Bouře je perfektní krytí, mohli bychom být chyceni nepřipravení."
,,Jsou tři bezpeční?"zeptal se Billy, zněl napjatě.
Někdo se zasmál hrdelním smíchem. ,,S tímhle žádný problém."
,,Jestli je tam jenom jeden,"opravil Sam vážně. Nikdo neodpověděl, ale slyšela jsem otevřít dveře.
,,Zkontrolujte to, bratři."promluvil Sam znovu, hlasem někoho, kdo dává důvěrně známý rozchod. ,,Rychle a bezpečně."
Tato změna mě skoro probudila, ale udržela jsem svůj dech klidný.
,,Bratři,"zopakovali ostatní jedním hlasem. Slyšela jsem mezi nimi i Jacobův.
Dveře se tiše zavřely. Dlouhou dobu se neozval žádný zvuk a teplo mě znovu táhlo do stavu nevědomí. Už jsem skoro podlehla, když Sam promluvil.
,,Tys jí nechtěl opustit."
,,Myslím, že kdyby se probudila, měla by z tebe strach."bránil se Jacob.
,,Tohle nesmíš, Jacobe. Samozřejmě bylo správné zachránit jí dnes život. Ale už se nemůžeš dál pohybovat v její blízkosti."
Musela jsem si skousnout jazyk, abych zastavila kyselou odpověď, která se mi na něj drala. Teď bylo důležité poslouchat.
,,Same… já… já myslím, že to zvládnu. Myslím, že to může být bezpečné."
,,Jeden moment vzteku, to je to, co může všechno změnit. Jak blízko jsi tomu byl včera odpoledne?"
Jacob neodpověděl.
,,Já vím, jak je to těžké.
,,Vím, že to víš,"řekl Jacob rezignovaně. Ne. Chtěla jsem na něj zakřičet. Takhle se mu nesmíš podrobit!
,,Buď trpělivý."poradil mu Sam. ,,Za rok nebo za dva…"
,,Už bude pryč."uzavřel Jacob hořce.
,,Ona není pro tebe."řekl Sam jemně.
Jacob neodpověděl a já jsem byla rozdrásaná. Nenáviděla jsem v čemkoliv se Samem souhlasit. A nechápala jsem, proč by tenhle fakt měl ukončit naše přátelství.
Bylo příliš horko, abych se dokázala soustředit a v tichu, které nastalo po tomto rozhovoru jsem přestala bojovat se svou unavenou myslí. Někde blízko jsem slyšela nádherný hlas broukat známou ukolébavku a věděla jsem, že spím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Cullen Katy Cullen | Web | 28. února 2009 v 10:19 | Reagovat

Tak to je hustý! :) Příjemně se to četlo ale lepší verze je asi v té knížce :)

2 Freya-Idun Freya-Idun | Web | 28. února 2009 v 15:14 | Reagovat

Když se Ti to vrátí 1x: Hledej nové SB !

Když se Ti to vrátí 2x: To je dobrý začátek !

Když se Ti to vrátí 3x: Jsi dobré SB !

Když se Ti to vrátí 4x: Zůstaň takové SB jaké jsi !

Když se Ti to vrátí 5x nebo vícekrát: Ochraňují Tě SB !

Za 4 dny dostaneš tento odkaz zpět od každého, kdo Tě má rád!!!

Pošli to svým SB jestli je máš rád, jestli Tě mají rádi i oni pošlou Ti to zpět !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama