Vynechaná časť - Remix (Dlhá verzia stužkovej) 2/2

9. února 2009 v 9:35 | Twilight |  Súmrak

Druhá polovica...



"Můžu se podívat?" jeho hlas byl intenzivní dychtivým očekáváním - způsobilo to to, že moje srdce tlouklo nestejnoměrně.

"Ano…teď," dala pokyn Alice.
Okamžitě se otočil, a potom zůstal stát na místě jako přimražený, jeho topazové oči dokořán. Mohla jsem cítit, jak se mi horko žene nahoru do krku a ruměnec se mi plíží do tváří. Byl tak krásný; pocítila jsem náznak staré obavy, že se mi pouze zdá, že možná není skutečný. Měl oblečený smoking, patřil na filmové plátno a ne vedle mě. Zírala jsem na něj ve vzbuzujícím respektu a nevíře.
Pomalu ke mně přišel, váhavě poodstoupil o krok, když ke mně dorazil.
"Alice, Rosalie…děkuji," zašeptal bez toho, aby ode mne odtrhnul pohled. Zaslechla jsem, jak se Alice pro sebe zasmála uspokojením.
Udělal krok dopředu, studenou rukou vzal do dlaní moji čelist, sklonil se a přitisknul své rty na můj krk.
"To jsi ty," zašeptal mi do kůže. Odtáhnul se, a v jeho ruce ležely bělostné květy.
"Frézie," oznámil mi, připíchnul mi je do loken. "Samozřejmě, úplně zbytečné, pokud jde o vůni," zaklonil se, aby si mě znovu prohlédnul. Usmál se svým srdce zastavujícím úsměvem. "Jsi nemožně krásná".
"Sebral jsi mi má slova." Držela jsem svůj hlas tak klidný jak se mi to jen mohlo podařit. "Právě když jsem se přesvědčila, že jsi opravdu skutečný, objevíš se tu vypadající takhle a já se znovu bojím, že sním."
Hbitě mě vzal do náruče ze svých paží. Držel mě blízko svého obličeje, jeho oči mě propalovali, když si mě přitáhnul ještě blíž.
"Pozor rtěnka!" nařídila Alice.
Vzpurně se zasmál, ale namísto toho klesl do důlku nad mou klíční kostí.
"Jsi připravená odejít?" zeptal se.
"Je tu vůbec někdo, kdo mi řekne o jakou událost jde?"
Znovu se zasmál, letmo pohlédl přes rameno na své sestry. "Ona to neuhodnula?"
"Ne," Alice se zachichotala. Edward se potěšeně zasmál. A já se zamračila.
"Co jsem přehlédla?"
"Nedělej si starosti, přijdeš na to dost brzy." ubezpečil mě.
"Dej ji dolů, Edwarde, tak abych mohla udělat fotky." Esme přišla dolů po schodech se stříbrným foťákem v rukou.
"Fotky?" zamručela jsem, když mě opatrně položil na nejisté zdravé chodidlo. Začínala jsem z toho všeho mít špatný pocit. "Objevíš se na filmu?" zeptala jsem se sarkasticky. Zakřenil se na mě.
Esme vyfotila několik snímků nás, do té doby než Edward směšně trval na tom, že se zpozdíme.
"Uvidíme se tam." Zavolala Alice, zatímco mě nesl ke dveřím.
"Alice tam bude? Kde vlastně by to mohlo být? A kdo vlastně tam všechno bude?" Ale cítila jsem se trochu lépe.
"A Jasper, Emmett a Rosalie."
Čelo se mi svraštilo soustředěním, když jsem se snažila vyvodit to tajemství. Zahihňal se mému výrazu.
"Bello," Zavolala na mě Esme, "Tvůj otec je na telefonu."
"Charlie?" Edward a já jsme se zeptali zároveň. Esme mi donesla telefon, ale on po něm chňapnul, když se mi ho snažila podat, a držel mě jednou paží bez námahy stranou.
"Hey!" protestovala jsem, ale on už mluvil.
"Charlie? To jsem já. Co je špatně?" zněl znepokojeně. Můj obličej zbledl. Ale pak se jeho výraz stal pobaveným - a nepředvídatelně škodolibý.
"Dej mu telefon, Charlie - nechej mě s ním promluvit." Ať se dělo cokoli, Edward se dobře bavil poněkud příliš moc na to, aby byl Charlie v nějakém nebezpečí. Trochu jsem se uklidnila.
"Ahoj, Tylere, tady je Edward Cullen," jeho hlas byl na první dojem velmi přátelský. Znala jsem ho dost dobře, abych zachytila jemné ostří hrozby. Co dělá Tyler u nás doma? Najednou mi začala svítat strašlivá pravda.
"Je mi líto, jestli došlo k nějakému nedorozumění, ale Bella už je na dnešní večer zadaná." Edwardův tón se změnil a hrozba v jeho hlase byla najednou mnohem zjevnější, jak pokračoval. "Abych byl úplně upřímný, bude zadaná každý večer pro každého kromě mě. Bez urážky. A mrzí mě, jestli jsem ti zkazil večer." Neznělo to lítostivě. Pak zaklapl telefon, na tváři široký úsměv.
"Ty mě bereš na stužkovací slavnost!" Rozzuřeně jsem ho obvinila. Obličej a krk mi rudě žhnuly zlostí. Cítila jsem vztek - který způsobil, že se mi slzy draly do očí.
Tak silnou reakci ode mě nečekal, to bylo jasné. Stiskl rty k sobě a oči se mu přimhouřily.
"Nebuď umanutá, Bello."
"Bello, my všichni jdeme." přesvědčovala mě Alice, neočekávaně vedle mého ramena.
"Proč mi to děláš?" dožadovala jsem se zděšeně.
"Bude to zábava." Alice dosud byla zářivě optimistická.
Ale Edward se sklonil, aby mi zašeptal do ucha, jeho hlas sametový a vážný.
"Jen jednou jsi člověk, Bello. Udělej to pro mě."
Upřel na mě své žhnoucí zlaté oči plnou silou, rozpouštěly můj vzdor svou teplostí.
"Fajn." našpulila jsem rty, neschopná spalovat ho pohledem tak účinně, jak bych ráda. "Tak já se podvolím. Ale uvidíš," varovala jsem ho příkře. Už dlouho jsem si nevybrala svou další dávku neštěstí, které ty se obáváš. Pravděpodobně si zlomím i tu druhou nohu. Jen se podívej na tu botu! Je to smrtonosná past!" Natáhla jsem zdravou nohu jako důkaz.
"Hmmm." Zíral na mou nohu déle než bylo nutné, a potom se podíval na Alici vřelýma očima. "Znovu, děkuji."
"Budete pozdě u Charlieho," upozornila ho Esme.
"V pořádku, jdeme." obrátil mě ke dveřím.
"Je v tom Charlie?" zeptala jsem se skrz zaťaté zuby.
"Samozřejmě." Zakřenil se.
Byla jsem tím zcela upoutaná, a tak jsem si toho zpočátku nevšimla. Jen matně jsem vnímala stříbrné auto, a tak jsem se domnívala, že to je Volvo. Ale potom se sehnul tak nízko, aby mě do něj položil, že jsem si myslela, že mě položil na podlahu.
"Co je to?" zeptala jsem se, překvapená že jsem našla sebe v neznámém dvoudveřovém autě s pevnou střechou. "Kde je Volvo?"
"Volvo je moje všední auto." opatrně mi odpověděl, naplněný úzkostí, že bych mohla dostat další záchvat.. "Tohle je auto pro výjimečné události."
"Co si bude myslet Charlie?" nesouhlasně jsem zakroutila hlavou, když nastoupil a nastartoval motor. Ten tiše zavrčel.
"Och, většina obyvatel Forks si myslí, že je Carlisle zapálený automobilový sběratel." Řítil se lesem přímo k hlavní silnici.
"A on není?"
"Ne, to je spíš moje záliba. Rosalie taky sbírá auta, ale ona upřednostňuje bláznění okolo jejich vybavení, než to aby jimi jezdila. Také jednou na tom pro mě udělala hodně práce."
Pořád jsem si lámala hlavu, proč jedeme zpátky k Charliemu domů, když jsme se před ním zastavili. Světlo na verandě svítilo, i když ještě nebylo tak úplně šero. Charlie musí čekat na nás, pravděpodobně se teď kouká z okna ven. Začala jsem se červenat, uvažovala jsem, jestli tátova první reakce na mé šaty bude stejná jako ta má. Edward obešel auto, pro něj pomalu, aby se dostal k mým dveřím - potvrdil moje podezření, že se Charlie dívá.
Potom, když mě Edward opatrně zvednul z malinkého auta, Charlie - velmi netypicky - vyšel na dvorek, aby nás přivítal. Moje tváře hořely; Edward to zaregistroval a podíval se na mě tázavě. Ale já si nemusela dělat starosti. Charlie na mě ani nepohlédl.
"Je to Aston Martin?" zeptal se Edwarda uctivým hlasem.
"Ano - Vanquish." Koutky úst mu cukaly, ale měl to pod kontrolou.
"Charlie hluboce zahvízdl.
"Chceš si ho vyzkoušet?" Edward zvednul klíčky.
"Charlieho oči se nakonec odvrátili od auta. Nevěřícně se podíval na Edwarda - pohledem zabarveným malinkou stopou naděje.
"Ne," zdráhavě odpověděl. "Co by tomu řekl tvůj otec?"
"Carlisleovi to vůbec nebude vadit." prohlásil Edward po pravdě, zasmál se. "Pokračuj." Vmáčknul klíčky do Charlieho poslušné ruky.
"Dobře, jen rychlá vyjížďka…" Charlie už jednou rukou hladil blatník.
Edward mi pomohl dobelhat se do předku dveří, jakmile jsme byli uvnitř, vzal mě do náručí, a zanesl mě do kuchyně.
"To se dobře vyřešilo." Řekla jsem. "Neměl šanci se zarazit nad mým oblečením.
Edward zamrkal. "Nad tím jsem nepřemýšlel." doznal se. Jeho oči opět přejely moje šaty s analytickým pohledem. "Domnívám se, že je rozumné, že jsme si nevzali náklaďáček."
S těžkým srdcem jsem odvrátila pohled od jeho obličeje na dostatečně dlouho, abych si všimla, že je kuchyně neobvykle potemnělá. Na stole stály svíčky, bylo jich hodně, kolem dvaceti až třiceti vysokých, bílých svíček. Starý stůl byl zakrytý dlouhou, bílou látkou, jako byly i dvě židle.
"Je to to, na čem jsi dnes pracoval?"
"Ne - tohle zabralo jen zlomek sekundy. To co zabralo celý den, bylo jídlo. Vím, jak se musíš přemáhat, abys našla zalíbení v luxusních restauracích, ale ne že tam je mnoho hlasů, které patří do kategorie hlasů tady z okolí, jen jsem usoudil, že ty si nemůžeš stěžovat co se týče tvé vlastní kuchyně."
Posadil mě do jedné z bílých ovinutých židlí, a začal vytahovat něco z trouby a ledničky. Všimla jsem si, že je tu jen jedno místo připravené.
"Charlie s námi taky jíst nebude? Zavál se přece, že přijde domů za chvíli.
"Charlie nesní ani jedno další sousto - kdo si myslíš, že byl můj ochutnavač? Musel jsem se ujistit, že je všechno poživatelné." Položil přede mne talíř, zaplněný něčím, co vypadalo velmi poživatelné.
Povzdychla jsem si.
"Ty jsi ještě naštvaná? Táhnul druhou židli okolo stolu, tak aby se mohl posadit vedle mě.
"Ne. Vlastně, ano, ale ne zrovna teď. Jen jsem přemýšlela, jestli jde, abych jednu věc dovedla udělat lépe než ty. To jídlo vypadá skvěle.
Povzdychla jsem si znovu.
Zasmál se pro sebe. "Ještě si ho nezkusila - buď optimistická, možná je to strašné."
Nabrala jsem si sousto a snědla ho, zaváhala jsem, a potom jsem se zašklebila.
"Je to strašné?" zeptal se šokovaný.
"Ne, je to samozřejmě báječné,"
"To je úleva." Usmál se tak krásně. "Nedělej si starosti, je tu ještě spousta věcí, v čem jsi lepší."
"Jmenuj aspoň jednu."
Zpočátku neodpověděl, jenom zlehka klouzal svým chladným prstem po obrysu mé klíční kosti, držel můj pohled rozpalujícími očima, dokud jsem nepocítila, že moje pokožka hoří a zčervenala.
"Tady je to." Zamumlal, dotknul se ruměnce na mé tváři."Nikdy jsem neviděl, že se někdo červená tak dobře jako to děláš ty.
"Úžasné." Zamračila jsem se.
"Bezděčná reakce - něco, na co můžu být hrdá."
"Ty jsi taky nejodvážnější osoba, co znám."
"Odvážná?" ušklíbla jsem se.
"Trávíš veškerý tvůj volný čas ve společnosti upírů; to ti sebere poměrně dost síly a nervů. A neváháš se vystavit hazardní blízkosti s mými zuby…"
Zakroutila jsem hlavou. "Já vím, že ty bys mi nic nedokázal udělat."
Zasmál se. "Víš, že jsem vážný. Ale to nevadí. Jez." Netrpělivě uchopil mou vidličku a začal mě krmit. Samozřejmě, jídlo bylo naprosto výtečné."
"Charlie dorazil domů, když jsem byla skoro hotová. Pozorně jsem sledovala jeho obličej, ale štěstí se mě drželo, byl příliš uchvácen autem na to, aby si všiml, jak jsem oblečená. Vrátil klíčky Edwardovi.
"Díky, Edward." Usmál se zasněně. "Je to skvělé auto."
"Není zač."
"Jak to celé dopadlo?" Charlie se zadíval na můj prázdný talíř.
"Dokonale." Vzdychla jsem.
"Víš, Bello, že bys ho někdy zase mohla nechat, aby nám tréninkově uvařil." Naznačoval.
Věnovala jsem Edwardovi zlý pohled. "Jsem si jistá, tati, že on bude opět vařit."
Nestalo se to do té doby, než jsme si to namířili ven ke dveřím, to že se Charlie úplně probral. Edward mi položil paži kolem pasu, kvůli rovnováze a opoře, zatímco jsem se belhala na vratké botě s podpatkem.
Ehm, vypadáš… velmi jsi vyrostla, Bello." Mohla jsem slyšet, že se schyluje k prvním náznakům otcovského nesouhlasu.
"Alice mě tak vyšňořila. Nemohla jsem do toho moc mluvit."
Edward se zasmál tak tlumeně, že jsem to jen já mohla slyšet.
"Dobře, pokud Alice…" ztišil hlas, poněkud uchlácholený. "Opravdu vypadáš hezky, Bello." odmlčel si, potulený záblesk v očích. "Takže, měl bych očekávat ještě dalšího mladého muže ve smokingu, který se tu dnes v noci ukáže?"
Zasténala jsem a Edward se zahihňal. Jak by někdo mohl být tak nevšímavý jako Tyler, nedovedla jsem pochopit. Nedivila bych se, kdybychom Edward a já byli ve škole naprosto tajnůstkářský. Přicházeli jsme a odcházeli společně, spíš mě napůl nesl do všech tříd, seděla jsem každý den s ním a s jeho rodinou na obědě, a on také nebyl stydlivý pokud jde o líbání mě přede svědky. Tyler jasně potřeboval odbornou pomoc.
"V to doufám." Zazubil se Edward na mého tátu. "Je tam lednička plná zbytků jídlo - řekni jim, aby si taky vzali."
"Nejsem toho názoru - ty jídla jsou moje," zabručel Charlie.
"Přesto pro mě vezmi jména, Charlie," stopa hrozby v jeho hlase byla patrně slyšitelná jenom pro mě.
"A, dost!" přikázala jsem.
Vděčně jsme nakonec nastoupili do auta a odjeli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama